o  v y s t a v ě

W E  A R E  A L L  D R E A M E R S . . . B U T  M U S T  L I V E  I N  T H E  R E A L  W O R L D / D u d e s  &  B a r b i e s  G a l l e r y / 20 / 2 / – 31 / 3 / 2 0 1 9

Když jsem vybírala název výstavy, hodně jsem zvažovala, jestli dát přímo do názvu podtext výstavy, který na vás z fotografií jemně dýchne – we are all dreamers, but must live in the real world …všichni jsme snílci, ale musíme žít v reálném světě – nakonec jsem chtěla, aby bylo z názvu výstavy jasně patrné primární poselství mých fotografií a tím je nekonečná síla fantazie a snění, která může překonat i nepřekonatelné a přemoci i nepřemožitelné a … naděje. Výstava je pohádkově snovou reflexí naší víry v lásku a přátelství v dnešním světě často plném anonymity a samoty. Je pohádkově snovou reflexí mé, naší víry v to, že konec jedné cesty není koncem, ale začátkem cesty další. Je pohádkově snovým vyprávěním o síle snění. Do „snílkovské“ výstavy patří, tak nějak přirozeně, i série „Lost in the City“ – symbolické hledání bezpečí, zázemí, blízkosti, lásky a vlastní podstatnosti v dnešním anonymním světě – malý chlapeček, ty, já, každý z nás, my všichni, hledáme blízkost, bezpečí, lásku a vlastní podstatnost ve velkém prázdném městě plném anonymity. A aniž by si to malý chlapeček uvědomoval, jeho čistou duši chrání síla jeho vlastní fantazie. A možná i někdo další … A aniž bychom si to my sami uvědomovali, láska někoho, koho nevidíme nebo nemůžeme mít na blízku, je už s námi a chrání naše hlasitě křičící srdce před prázdnotou …
Sníme o tom, že se naše sny vyplní, žijeme nadějí, že se ztracené vrátí, všichni jsme v hloubi duše stále dětmi, které věří v čistou lásku a přátelství, utíkají do světa pohádek, snů a fantazie, aby si nemuseli připustit, že jsou i sny, které se už nesplní nikdy… Do výstavy We Are All Dreamers jsem vybrala fotografie, ve kterých vlastně v každé najdete naději, poselství toho, že stále věříme ve sny, které se vyplní, že stále věříme v dobrotu, v dítě skryté v každém z nás, zázraky dějící se okolo nás, když je dokážeme vnímat i v lásku, kterou můžete najít a cítit úplně všude, když vaše srdce zůstane otevřené.
Nevěsty čekající na ženicha, který se nikdy nevrátí…držela jsem v ruce růži, které opadaly okvětní lístky…odvál je vítr neznámo kam … , ale když na růži dopadla první slza v první moment prvního pochopení, tak narostl znovu první okvětní lístek, a s každou další slzou přibýval další okvětní lístek, dokud se pláč nezměnil v naději. A když růži dorostl poslední chybějící okvětní lístek, tak najednou přišlo pochopení, že co zmizelo, se už nikdy nevrátí i záblesk naděje, že přijde to, co se ještě neukázalo. A čekání.
Světlušky přinášející světýlka naděje, která se snažíme zachytit v jejich překotném letu, než se v našem nikdy nekončícím tanci promění v kvítka, která s námi zůstanou navždycky…
Motýlci, kteří zamávají křidélky, když už to nejméně čekáme… stál jsem sám na kraji křižovatky, a když jsem to nejméně čekal, narostly mi křídla …
Na pečlivě schovávanou jinakost, kterou se bojíme, že někdo odsoudí, se snesla obloha a malý motýlek si pro tvou jinakost vybral mezi všemi právě a jedině Tebe.
Musel jsem se pousmát nad tím, že když jsem sklopil hlavu k zemi, protože jsem se už nevydržel dívat lidem do jejich prázdných očí, tak začalo pršet. A déšť jako by smyl všechnu mou pošetilost víry v to, že musím sklopit zrak před oslňující prázdnotou. Zdvihl jsem pohled výš a ještě výš a zahlédl jsem duhu. Její plnost mě na okamžik omráčila svou krásou.
Prostě když už si myslíš, že na tebe nic nebo nikdo nečeká, mýlíš se.

D R E A M E R S  A N D  W A I T E R S  / PRAGUE PHOTO FAIR / 28/5-2/6/2019

Naše esenciální životní snění a čekání – od dětského snílkovství a očekávání, která máme všichni uschovaná ve své paměti až po životní čekání, ve kterých jde opravdu o hodně…od čekání na konec bouřky, abych si mohl zase začít znovu hrát, od čekání až budu tak velký, abych se uviděl v zrcadle, od dětství a jeho hlubokého srdce a čisté duše přes vzpomínky, které si uschováváme a vracíme se k nim, když už se život zdá být až příliš reálný (Stále cítím chmýří z pampelišek na špičce nosu, Mám srdce plné bublin, Nožky – já, můj kamarád, máma a něco pomíjivě živého, Tajemství půdy v babiččině domě), životní koloběh (Mami, já už si nechci hrát, jsem na to velká, Když princezny rostou, Kde jen ty staré časy jsou) až po čekání na lásku (Hrál jsi mi pod hvězdami, abych neplakala), na to nebýt sám (Kdy už někdo přijde na návštěvu), na naději a na život (Čekání na telefon, Přála bych si ještě vidět stromy kvést). O životě…ze života…o čekání jako o jedné z esenciálních součástí života.

Our essential life dreamings and waitings – from childhood dreaming and the expectations we all have hidden in our memory to life waitings, where it is playing a lot … from waiting to the end of the storm to start playing again, from waiting when I am so big to see myself in the mirror, from the childhood and its deep heart and pure soul thinking through the memories we hide deep inside and return to them when life seems too real (I still feel the fluff of dandelions on the tip of my nose, I have a heart full of bubbles, Legs – me, my friend, mom and something transiently alive, Secret of land in grandmother’s house), life cycles (Mum, I don’t want to play anymore, I’m big for it, When the princesses grow, Where have the old times gone) to waiting for love (You played under the stars to keep me from crying), not to be alone (When somebody comes for a visit), to hope and survive (Waiting for the call, I wish I could see the trees blooming again). About life … from life … about waiting as one of the essential parts of life.